Plést je jako přepnout svět do dimenzí klidu. Soustředění, ať už se slovy či bez, je mi přínosem. Oprostím se od miliónu myšlenek a přijdou jiné, které jindy dlí kdesi v podvědomí.
Mám potřebu tvořit pro ty své i pro sebe. Nosit sebou kousek sebe i jich je mi důležité.
Vlna mne hladí přesně tak, jak potřebuji. Po rukách i po duši.
Můj den tak spěchá kupředu, ale já nechci zapomínat ani na ty dny minulé.
Bylo nás tam pár. Milé. Hodně mluvné i málomluvné ženy. Dohromady tak barevné duše stejně jako to množství krásných barevných přízí.
A Vysočina sama o sobě je tak krásná ...
Podzim nám skýtá barevnici bohatší než dokážeme sami vyjádřit.
Leni, zahlédla jsem Tě, tiše závidím a moc přeju, až budu velké holka pojedu s Tebou ♥ :-)
OdpovědětVymazatMám Tě moc ráda Maru. Ty víš, že si tě často nosím při sobě.
VymazatLeni, krásně napsáno! Díky, že jsi přijela!
OdpovědětVymazatLeni, velká radost, že jsi byla s náma...denní koloběh už se zase rozjel na plné obrátky...těch zastavení bych potřebovala víc:-)
OdpovědětVymazatLeni, Tys to tak krásně napsala! Obdivuji u Tebe mimo jiné ten dar slova ♥
OdpovědětVymazatVskutku hezky napsáno. Bylo mi potěšením se potkat. Petra
OdpovědětVymazat