Tak kocourek u nás nezůstane. Kočička si postavila hlavu a začala ho prát.
Dlouho jsem neviděla tak milého, přítulného a hodného kocoura. V jednom kuse mne sleduje, leze mi na klín, spí blízko nás nebo na nás. Tolik by si zasloužil mít nové DOMA.
Ona je smutná, vyděšená a hlavně věčně schovaná. Nejedla, nechodila na záchod a ve finále ho zahnala do úzkých zprala ho až tekla krev. To nejde.
Dnes večer ho vrátíme paní, které jsme chtěli pomoct. Neuváženě si ho vzali z útulku a doma to nedělalo dobrotu hlavně s velkým psem.
Už dlouho mi nebylo někoho a něčeho tak líto.
To je smutné:-( snad se najde někde místo, kde bude moci být...
OdpovědětVymazatHelčo, nejvíc ze všech doma jsem to oplakala já. Ale musíme myslet i na naši kočku. Takhle by se trápili zcela všichni.
VymazatTo je jasné, ta je u vás doma...věřím, že to bude příběh s dobrým koncem, ty mám nejradši:-)
VymazatTo je smutné, ale kočky se musí postupně seznamovat..pak si na sebe zvyknou a je klid...hájí si své teritorium....ale už je u Vás asi pozdě....Marcela
OdpovědětVymazat