Rok tento je skoro u konce a ten příští čeká. Na mysl mi přichází mnoho myšlenek, přání a plánů. Jistě bych ráda více četla, jistě bych ráda více byla.
Letos se musím pochválit. Přečetla více knih než dříve a pomalu rozvinula myšlenku na "cestu". Pokračuji v józe a začala jsem chodit na tai-chi. Sporadicky, ale i to je dobré.
Letos jsem i více pletla, ale bohužel téměř nešila.
A začala jsem se učit španělsky.
Snažím se ze všeho nejvíce podporovat ty kolem mne. Mé dcery, muže i ty blízké.
Ten rok příští pokud to dopadne, tak půjdu s tatínkem na Cestu do Santiaga. Maminka se po operaci zdárně zotavuje, tak bude moci zůstat bez nás doma. Dovolená je již v práci domluvena na celý měsíc. Rodina se mnou trpělivá a počítají s tím. Muž je báječný a děti objímám.
Pomalu jsem začala nakupovat výbavu a pár věcí, které budou potřeba. Hlavně se těším na tu dřinu, tu zátěž a volnost zároveň. Budu utahaná a zničená a tak šťastná.
Snad i šití, pletení a tvoření, které mám ráda přijde na řadu. Po pravdě to moc tolik neplánuji. To chodí samo impulzivně, tak jako celá má podstata.
První půl roku strávím přípravami jazykovými, studijními i fyzickými. Musím se rozmyslet, zda opravdu zkusím zas přijímací zkoušky na vysokou. No nemá to ten můj muž se mnou lehké. A hlavně se připravit více zas po fyzické stránce. Chození, běhání bez zátěže i s ní.
Dalším velkým otazníkem je zahrada. Možná bude vše jinak než doposud ... Uvidíme ... Pokud ano, tak bude plno radosti a práce i tam.
No uvidíme. Ten rok příští bude ... a bude fajn. Ať je fajn i u Vás.
