středa 2. března 2016

Na rozcestí

Jsou dny, kdy stojim pevně na zemi a dny, kdy i vánek mne vyvede z rovnováhy. Bohužel. 
Naštěstí jich opravdu není mnoho, ale teď je to prostě tak. 

Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jistota, která byla, již pomíjí, že den další bude nejspíš horší, se prostě dříve či později musíte rozhodnout.

Vážím si lidí, vážím si jejich práce a vše, co se kolem mne událo mi dalo úctu a respekt. Tu se snažím dávat a jít každý den dál. Jít tak, abych byla klidná a spokojená sama se sebou. Je přeci tolik chytrých a báječných lidí a někde to musí fungovat lépe.

Když si to uvědomím, nechce se mi nic. Nic dělat,  nic tvořit, nic rovnat kolem sebe ... letargie ... nicota.

Doma to mám jak pohlazení... Za odměnu... Díky za to.

Budu s tím muset něco udělat. 
Má plánovaná cesta tím nesmí být ohrožena.


2 komentáře:

  1. jsi silná holka a bojovnice. šíříš kolem sebe pohodu. přeju ti, ať to, co dáváš, taky dostáváš zpět a je ti dobře.

    OdpovědětVymazat
  2. tak to mělo být z mého profilu, ale omylem mi tam skočil profil mého muže, haha.
    takže to jsem psala já, jo :-)

    OdpovědětVymazat