úterý 13. října 2015

Šiji, tak žiji ... Pletu, cestu si metu ... Cácorka 2015

Plést je jako přepnout svět do dimenzí klidu. Soustředění, ať už se slovy či bez, je mi přínosem. Oprostím se od miliónu myšlenek a přijdou jiné, které jindy dlí kdesi v podvědomí. 
Mám potřebu tvořit pro ty své i pro sebe. Nosit sebou kousek sebe i jich je mi důležité. 
Vlna mne hladí přesně tak, jak potřebuji. Po rukách i po duši. 
Můj den tak spěchá kupředu, ale já nechci zapomínat ani na ty dny minulé. 

Bylo nás tam pár. Milé. Hodně mluvné i málomluvné ženy. Dohromady tak barevné duše stejně jako to množství krásných barevných přízí. 

A Vysočina sama o sobě je tak krásná ... 
Podzim nám skýtá barevnici bohatší než dokážeme sami vyjádřit.
Ráda se vrátím.

Víkend s Vlněnými sestrami se vydařil. 





















6 komentářů:

  1. Leni, zahlédla jsem Tě, tiše závidím a moc přeju, až budu velké holka pojedu s Tebou ♥ :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám Tě moc ráda Maru. Ty víš, že si tě často nosím při sobě.

      Vymazat
  2. Leni, krásně napsáno! Díky, že jsi přijela!

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, velká radost, že jsi byla s náma...denní koloběh už se zase rozjel na plné obrátky...těch zastavení bych potřebovala víc:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, Tys to tak krásně napsala! Obdivuji u Tebe mimo jiné ten dar slova ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Vskutku hezky napsáno. Bylo mi potěšením se potkat. Petra

    OdpovědětVymazat