Včera vypluly na povrch mé vlastní obavy z doby, kdy nám odešel můj bratr. Díky profesi a pohledu na svět to prostě vnímám asi jinak. To vše co k následkům patří. Vědomí toho, že jsem tu teď bez něj vlastně jak kůl v plotě, i když náš vztah nebyl nijak vřelý a utužovaný.
Dostala jsem se včera do situace, kterou jsem vlastně čekala, ale mnohem později.
Sháněla jsem za sebe náhradu do práce, protože jeden z rodičů je zdravotně indisponován a druhý vlastně potřeboval doprovod rovněž ze zdravotního důvodu. Můj muž se uvolnit tentokrát nemůže. Bylo mi smutno. Zůstat sama je někdy tak tíživé. Mít povinnosti, zodpovědnost a strach.
Brzy se to vyřeší, ale i tak.
Ani neví, jak moc mi chybí a chybět bude.
Leni ♥.
OdpovědětVymazatTěžké to je, a to máš určitě rodiče ještě relativně mladé. Drž se.
OdpovědětVymazatJe to těžké, už jsem 9 let bez táty, půl roku bez sestry, a víc jak 10 let bez matky, a to i přesto, že žije....
OdpovědětVymazatDrž se!
M.
Leničko ♥ objímám na dálku.
OdpovědětVymazat