Týden uplynul a letošní podzimní Palčice jsou už minulostí. Tak nějak jsem proležela část týdne a teď již musím. Práce mne povolala z lenošení. Plíce a srdce bolavé, krk nateklý, ale co. Zas bude líp.
Pro mne byly Palčice tentokrát plné. Ač děvčat pomálu a hodně marodných, tak plých dobrých dušiček a vřelých srdíček. Sem tam jsem já balvan uronila kroupu a byla tak ráda, že jsem na tom správném místě.
Jelikož nefotím, tak doufám, že se děvčata nebudou zlobit, za použití pár foteček.
Jedna těšící cestou ... Cesta byla zdlouhavá plná aut, světel a čekání ... Toto posezení bylo osvěžující ... Na fotce je se mnou Janička Janusa děvče do nepohody, co mi zvedá morálku i hladí po duši. Díky Ti za to Jani.
Můj největší výtvor v Palčicích ... pssst to je dárek pro maminku ... snad potěší její zarmoucenou dušičku ...
Toto je poklad naší Marušky Marvael .... pro mne jak balzám ... jen zavřít oči a ponořit prsty do hebkého čehosi ... Díky Ti Maruško ... za tu lásku, trpělivost a cit ... a za ty krásné korálky ... které mne hřejí ...
A tady poslední ... všechna ta skvělá děvčata, co si našla čas a chtěla chvilku být v tom chumlu plném tvořilek ... Díky každé jednotlivé z Vás. Na jaře se budu moc těšit.
A jedno speciální Díky Jitušce Rozruch za fotečky.
